Instagram

Rozhovor s Kateřinou Fialovou o studiu v Thajsku

9. 12. 2019 Mgr. Lukáš Bořil Kateřina Fialová štítky: Soutěže a úspěchy

Kateřina Fialová, do minulého školního roku studentka našeho gymnázia, odjela v srpnu do Thajska na dvouleté studium střední školy UWC Thailand v rámci projektu United World Colleges. Přinášíme vám rozhovor s Katkou o jejím studiu, thajském školství či o tom, jak na ostrově Phuket tráví volný čas.

Katko, mohla bys nám krátce představit, jakou školu studuješ a jak ses ke studiu v zahraničí dostala?

Dobrý den, jmenuji se Kateřina Fialová a pocházím ze Žďáru nad Sázavou, kde jsem chodila na státní gymnázium, které jsem ale přerušila kvůli škole v zahraničí. Chodím na mezinárodní školu UWC Thailand, která se nachází na ostrově Phuket v jižním Thajsku. Je to jedna ze 17 škol United World Colleges, které jsou doslova po celém světě.

K studiu v zahraničí mě inspirovala moje bývalá spolužačka Bára Machalová, která studovala v Americe. Když odjížděla, začala jsem hledat možnosti, jak bych se mohla na pár let do zahraničí taky podívat. Narazila jsem na webové stránky UWC, ale na tento projekt jsem byla ještě mladá. Asi za dva roky jsem si vzpomněla, že jsem o něčem takovém snila. Zjistila jsem, že přihlášky se uzavírají přesně za dva dny, a tak jsem za tu dobu napsala pár esejí jak v angličtině, tak v češtině a sepsala jsem svůj životopis a seznam mimoškolních aktivit a soutěží, kterých jsem se účastnila. Pak jsem jen čekala, vybrali mě do druhého kola, prošla jsem různými pohovory, a nakonec jsem postoupila do kola třetího. Měli jsme na výběr ze šesti škol, já chtěla nejvíc do Kanady, ale dostala jsem se do Thajska. Než jsem sem přijela, znělo to hrozně exoticky, ale už jsem si zvykla a připadá mi to docela podobné jako u nás doma. Teď už bych rozhodně za nic neměnila.

V čem vidíš největší rozdíl mezi školou v Thajsku a naším českým gymnáziem?

Když jsem sháněla stříbrné lodičky na ples, ptala jsem se svých spolužaček, ale ten, kdo mi je nakonec půjčil, byla moje paní učitelka. Vztahy mezi učiteli a žáky jsou mnohem přátelštější a uvolněnější než doma. Kdykoliv potřebujeme něco nakoupit, tak se jich můžeme s klidem zeptat, jestli nás nesvezou do obchodu, někteří nás dokonce zvou k sobě na večeři nebo na nějaký výlet. Na svoje gymnázium doma si vůbec nemůžu stěžovat, vztahy s učiteli mám velice dobré, ale tady je to přece jen nastavené o trošku jinak. Učitelé tady nemají rozdělený život na pracovní a soukromý, pár s námi žije na kampusu a ti, co nežijí, s námi tráví většinu víkendů.

Upřímně rozdíl není ani tak ve škole, ale v přístupu lidí. S klidem můžu říct, že všichni studenti do jednoho se tady snaží dostat co nejlepší známky, protože chtějí něčeho dosáhnout. Každý má nějaký cíl a škola všechny studenty podporuje, jak jen může. Máme tu jak vrcholové sportovce, jako třeba plavce, kteří se dostali na olympiádu, tak i studenty, kteří vyhrávají mezinárodní vědomostní soutěže.

Celá škola je jedna velká komunita lidí, kteří si navzájem pomáhají. Pořádá se tady mnoho kulturních akcí, slavíme skoro každý tradiční svátek z každého koutu světa. Máme tematické týdny, kdy o přestávkách, po škole a o víkendech probíhají různé aktivity. Hodně z těchto akcí je vedených studenty. Žijeme společně na jednom místě, a tak se snažíme si náš pobyt tady udělat co nejzábavnější.

Jakou formou probíhá výuka? Které předměty studuješ?

Abych řekla pravdu, výuka se od našeho školství nijak zásadně neliší. Hlavní rozdíl je v tom, že na hodiny chodí menší počet studentů a ke všemu používáme notebook. Každý student si může vybrat předměty, které chce studovat. Povinností je splnit tři předměty na vyšší úrovni a tři na nižší. Každý musí mít matematiku, angličtinu, humanitní předmět a vědu. Já jsem se rozhodla studovat fyziku, ekonomii a angličtinu na vyšší úrovni a matematiku, španělštinu a českou literaturu na nižší. Jelikož si každý může vybrat svoje předměty, všechny škola baví o něco víc než doma. Jsou tady docela vysoké nároky, protože musíme stihnout učivo střední školy za dva roky. Co mi přijde zajímavé je to, že každý den přesně v osm začne hrát hymna, u které se nesmí nikdo ani hnout. Hned potom máme třídnickou hodinu, kdy si povídáme o problémech dnešní doby, někdy meditujeme nebo cvičíme jógu. Líbí se mi, že můžeme obědvat celý rok venku na zahradě. Musíme také nosit uniformy. Zpočátku jsem byla proti, ale nakonec jsem si zvykla a už to beru jen jako výhodu.

Jak trávíš volný čas?

Možností trávení volného času je tady hrozně moc. Účastním se hodně outdoorových aktivit, každý týden chodíme lézt na stěnu, začala jsem si dělat licenci na instruktora kajaku a taky jsem poprvé zkusila potápění. O prázdninách jsme jeli do Indonésie, kde jsem se začala učit surfovat. Taky se snažím učit hrát na kytaru a mým velkým cílem je naučit se alespoň základy thajštiny. V rámci školy se taky účastním dobrovolnických aktivit – staráme se o gibonky v přírodní rezervaci, párkrát do měsíce jezdíme na pláž sbírat odpadky a od nového roku začneme monitorovat stav korálů okolo Phuketu. Vedle školy máme nejlepší sportovní centrum v jihovýchodní Asii, takže se snažím plavat, chodit na jógu a učím se bojový sport Muai Thai. Snažím se co nejvíc poznávat okolí, byli jsme lézt na skály v nedalekém Krabi, jeli jsme na víkend do Bangkoku a taky na dva týdny do Indonésie. Každou volnou chvíli trávím u počítače voláním s rodinou a kamarády. Je pro mě dost těžké balancovat mezi školou, koníčky a rodinou a kamarády doma. Člověk tady rozhodně nemá čas se nudit.

Co máš v plánu do budoucna? Budeš pokračovat v zahraničí i na vysoké škole?

Moc ráda bych na tuto otázku odpověděla, jelikož nejste první, kdo se mě na ni ptá. Sama ale pořádně nevím. Jsem v Thajsku jen pár měsíců a tolik věcí se změnilo, že jen těžko můžu říct, co bude na konci tohoto školního roku, natož příštího. Jediné, co vím jistě, je to, že se budu snažit zkusit co nejvíc nových věcí a po škole budu cestovat. Vysoká škola v zahraničí rozhodně připadá v úvahu, ale vůbec by mi nevadilo zůstat doma v Česku. Možná bych raději zůstala v Evropě, jelikož bych chtěla být blíž své rodině. Ale co já vím, kam mě vítr zavane.

Katko, díky za rozhovor a přeji hodně úspěchů při studiu!

Lukáš Bořil