Není to tak dlouho, co jsme přivítali studenty a učitele z Francouzské Guyany, Rakouska a Francie u nás ve Žďáře, a už je tu závěr. V Muratu jsme strávili krásný týden, což vám jistě neuniklo díky našim zprávám na FB a Instagramu. Pokud se tu ale někdo takový najde, může si o našich zážitcích a dojmech přečíst na konci tohoto článku. Pro ostatní tu máme pár postřehů a hlavně fotky.
Milí přátelé GymZRu, určitě se vám zdá, že jsme dávno nikde nebyli, a těšíte se opět na naše neotřelé zpravodajství.
Vyrážíme na poslední setkání projektu Green Buildings do Muratu ve Francii. Jedeme Flixbusem do Clermont-Ferrand. Spolucestující jsou z mnoha zemí, proto se vše hlásí hned několika jazyky:
MůžetesizakouřitVouspouvezfumerSiekennenrauchenYoucansmoke na jediný nádech – na kuřáka slušný výkon.
Následuje vlak, který se neobejde bez našich dat narození a po 26 hodinách cesty jsme konečně na místě. Těšíme se, co nám přinesou nadcházející dny!
Green buildings den třetí
Trochu jsme se dospali, croissanty byly, škola na devátou, jasno a teplo, co víc si přát.
V dílnách vůně dřeva, vlastnoručně vyrobená elektrická kytara, stůl jako maturitní práce, ke strojům nás naštěstí nepouštějí.
Francouzská klasika – školní jídelna velmi dobrá, nikdo si na ni nestěžuje, stejně jako na školní Wi-Fi, protože ta, milí kritici Eduroamu, prostě neexistuje.
Kahoot ukazuje, že jsme odborníci na renovace, izolace a přenos tepla, bereme tudíž zlato a stříbro.
Potom už jen ultimate frisbee, večeře ve školní jídelně a jdeme spát, máme toho celkem dost.
Expedice Murat – den čtvrtý
Den snů, aspoň tedy v rámci projektu. Celý den na francouzském venkově, v tradičním kamenném domě a v jeho zahradě, sluncem zalité výhledy. Taky by se dalo napsat, že nás vyslali na brigádu, házíme do míchačky, nahazujeme zeď a podobně. Ale je to nádhera, jednak ta krajina, ale i ta práce - přírodní materiály, perfektní vize majitelky, vyzkoušeli jsme si věci, které opravdu nejspíš nikdy dělat nebudeme. Doufáme, že na kolaudaci pozve všechny, kteří pomáhali.
Doprovodný program ukazuje, že hlína z Pohledce nemá dostatek jílu, aby se hodila na stavbu, ale my si rodné hroudy vážíme i tak. Kolegové ze zámoří museli riskovat zatčení, aby svou červenou hlínu propašovali do Evropy, ale prý ji zase propašují zpátky a vrátí na školní dvůr.
Expedice Murat – den pátý
Snídaně v šest nám nedělá úplně dobře.
Trochu děláme ramena, že my bychom si na Puy de Dôme klidně vyběhli, ale jsme rádi, že to bohužel z časových důvodů nelze. Jedeme vláčkem až nahoru na horu.
U nás funí prakticky pořád a všude, ale tady je na závětrné straně opravdu skoro bezvětří.
Skandující fanoušci mohou způsobit takové otřesy, že to vypadá jako zemětřesení a málem se evakuuje město.
Prohlídka velkého rekonstruovaného komplexu je zajímavá, ale stejně nás nejvíc baví fotit, jak v těch helmách, vestách a návlecích vypadáme.
Rozchod ve městě, to vám nemusíme popisovat, nakoupeno máme.
Expedice Murat – den šestý
A prezentace jsou za námi – naše byla o tom, jak rekonstruovat staré domy s ohledem na estetiku a využití. Odborně, úderně, vtipně.
Kdyby někdo z vás potřeboval poradit s vlhkostí v bytě, se zimou či vedrem, popřípadě s plísní, po dnešku jsme skuteční odborníci.
Uhodnete, koho spláchla módní vlna z Francouzské Guyany?
Expedice Murat – den sedmý
Už jste někdy kupovali šunku v kostele? My, návštěvníci katedrály sv. Petra v Saint-Flour, jsme dnes dostali lekci udržitelnosti z 15. století. Ve věžích kostela vždy sušili šunku, kterou prodávali, a ze zisku biskup financoval opravy kostela. Právě dnes hned několik Čechů podpořilo nákupem rekonstrukci a doufáme, že šunka transport přečká.
Pokud chcete ochutnat co nejvíce a nehřešit, můžete si dát takzvané café gourmand, což je káva a několik drobných zákusků, ale můžete se taky na dietu vykašlat a dát si crème brulée a mousse au chocolat a tarte tatin a kafe a pořádně si tu slast vychutnat.
Odpoledne jsme si ještě pohladili místní krávy, ochutnali jejich sýry, společně povečeřeli, posbírali certifikáty a jdeme balit.
Na závěr ještě řešení naší včerejší hádanky – spletené copánky samozřejmě patřily Jirkovi, tvůrce účesu Eva. Úspěšným řešitelům gratulujeme.
Expedice Murat – den poslední a dlouhý
Na poslední ráno nám zbyl jeden malý nesplněný úkol – vyšlápnout si brzy ráno na kopec Rocher de Bonnevie s velkou bílou sochou Panny Marie a přivítat tam východ slunce. Předtím to nešlo, slunce tu teď vychází kolem osmé a my bychom nestihli školu. Dnes to tedy klaplo, viděli jsme osvětlený noční Murat, slyšeli jsme zvony, pomalu svítalo, viděli jsme postupně zhasínat Murat, jen to slunce přes mraky ne. Nevadí, i tak jsme si připadali jako v Riu.
Odjíždíme v 11:11, Rakušani už jsou dávno na cestě, takže nám mává guyanská výprava v hotelu a na nástupišti francouzský učitel Eric, který po našem odjezdu nepochybně zamíří zpět do postele, protože toho má po týdnu asi dost.
Merci Erasmus, merci Murat, tady jsme určitě nebyli naposled!
Celý týden se řešily výsledky fotbalu a rugby, ale opravdu důležitý zápas jsme viděli živě – pétanque! Stará dobrá Francie.
Teď už všichni myslíme na svá záda a nohy skrčené v autobuse, na písemky, co se budou psát hned po návratu, na počasí, které nás čeká doma, a možná taky na to, zda by nešlo to počasí zase brzy vyměnit za nějaké lepší...
Těšte se na další zprávy z našich cest. :-)