Vzpomínáte na svá školní léta? Často? Občas? Nikdy?
Vaší odpovědí je pravděpodobně jedna z prvních dvou variant, jinak by se Vám tento almanach těžko dostal do ruky. Vypadá jinak než ty předchozí. Pokrok nezastavíme. Ale je tu i jiný důvod. Chtěli bychom, aby pro Vás dříve narozené byl něco jako rodinné album a pro Vás, kteří školními chodbami ještě stále chodíte, jakousi učebnicí historie.
Šedesát let je dlouhá doba. Za šedesát let se ve škole vystřídaly už nejméně tři generace a každá z nich se na fotografie a dokumenty, které almanach přináší, bude dívat jinýma očima. Někdy s nostalgií, jindy s pobaveným úsměvem, někdy možná i trochu nevěřícně.
Šedesát let je dlouhá doba, která mnohdy už spoustu věcí z paměti vymazala. Snažili jsme se poskládat vzpomínky, záznamy z kroniky i fotografie, jak jsme nejlépe uměli, ale možná se nám to vždy tak úplně nepovedlo. Prosíme Vás proto o shovívavost.
Na žďárském gymnáziu za těch šedesát let působilo několik desítek učitelů, mnozí z nich zde strávili celý svůj profesní život a jejich žáci se za nimi vděčně vracejí. A jsme pyšní i na to, že se do své školy rádi vracejí absolventi, aby na ní působili jako učitelé. V současné době je jich více než polovina pedagogického sboru.
Mnoho absolventů naší školy udělalo, jak se lidově říká, díru do světa. (Nebudeme je zde vyjmenovávat, protože o všech nevíme a neradi bychom, aby se někdo cítil dotčen, že se jeho jméno neobjevilo mezi ostatními.) Jsou mezi nimi vysokoškolští profesoři a akademičtí funkcionáři, herci, novináři, sportovci, politici, vysocí úředníci na ministerstvech, vědečtí pracovníci a nás těší, když na stránkách Wikipedie u jejich jmen čteme „absolvent žďárského gymnázia“.
K narozeninám se většinou něco přeje. Naše škola je relativně mladá věkem, mnohá gymnázia už přesáhla sto let, ale hlavně je mladá duchem. Tak jí společně s námi popřejte, ať jí ten svěží pohled na svět co nejdéle vydrží.