Instagram

Depeše z Kantábrie (aktualizováno)

13. 11. 2018 Mgr. Roman Veselský Mgr. Klára Ptáčková Hanka Sochorová Matěj Bouček Adéla Řádková Matěj Doležal štítky: Projekty a mezinárodní akce Cestujeme po Evropě 21st Century Skills Exploring Cultural Heritage

Ve Španělsku proběhla první studentská konference nového projektu "21st Century Skills Exploring Cultural Heritage" z programu Erasmus+. Do Lareda odcestovalo 6 studentů kvinty v doprovodu dvou učitelů.

Den první, neděle 11. 11. 2018 – Den cesty do Ibérie

Díky dnešní rychlé letecké dopravě se člověk přepraví vcelku snadno a rychle na vzdálená místa. My vyrážíme do španělského Lareda již po páté hodině ranní, abychom k večeru dorazili na místo. Koná se zde totiž první studentská konference nového projektu "21st Century Skills Exploring Cultural Heritage" z programu Erasmus+. Naše světová skupina cestuje ve složení různorodém, co se týče pohlaví, vzrůstu i věku. Vezeme chlapce i dívky, dvoumetrové i poloviční, mladé i starší (doprovázející učitelé). Naši školu zastupují studenti letošní kvinty: 2 x Matěj (B.+D.), 2 x Tereza (H. + R.), Adéla, Hanka a za profesorský sbor seňora Ptáčková a seňor Veselský.

Vlak do Prahy, přejezd Airport Exprress busem na letiště, let do Frankfurtu na Mohanem, navazující do baskického Bilbaa a samozřejmě čekání nám zabere bezmála 13 hodin. Vše probíhá hladce, všichni máme potřebné dokumenty, nevezeme žádné nebezpečné předměty a chováme se slušně, tudíž se na nás všechen letištní personál usmívá a můžeme se tedy v podvečer středoevropského času setkat s novými rodinami na baskickém letišti v Bilbau. Čeká nás ještě transfer do Lareda a příjemná večeře již v okruhu nových přátel.

Den druhý, pondělí 12. 11. 2018 – Den workshopů

Ráno o půl deváté se na půdě školy I.E.S Bernardino setkáváme se všemi účastníky konference ze spolupracujících zemí, tedy z Bulharska, Nizozemska a pořádající země. Zdá se, že se sešlo velké množství motivovaných mladých studentů ze všech koutů Evropy, kteří se chtějí poznávat a spolupracovat na projektových úkolech.

Seznamování probíhá hned v úvodu dne, kdy se na školním dvoře účastníme ryze originálních ice-breakerů. Poté nás organizátoři vedou na vyhlídku Atalaya. Odtud je celé městečko jako na dlani a u příležitosti výhledu celou oblast nám vypráví o historickém a geografickém rozvoji celé oblasti.

Poté se navracíme zpět do školy a vrháme se na dnešní maraton workshopů. Začínáme ve výtvarném ateliéru, kde tvoříme vlastní razítko. Práce nám jde od ruky a výsledek můžete posoudit sami ve fotogalerii. Dále máme workshop o geologii a biodiverzitě poloostrova San Juan de Gaztelugatxe, kde byl natáčen seriál Hra o trůny. Toto místo zítra navštívíme, je tedy třeba o něm něco vědět.

A konečně ten nejvíce důležitý workshop. Náš český. Ten připravili naši učitelé. Studenti během něj tvoří videa o světovém dědictví v ohrožení za použití tzv. tangramů. Jde o velmi kreativní skupinovou práci plnou komunikace mezi účastníky.

Odpoledne všichni dostávají čas na oběd a siestu a setkáváme se ve škole opět v 7 večer na prezentacích incomingových studentů. Do školy přichází krom místních studentů i jejich rodiče. Všichni se zajímají, kdo se to k nim vlastně včera nastěhoval. Prezentace jsou velmi příjemné. Však jedna svou kvalitou ostatní značně převyšuje... Po drobné "meriendě" se za tmy noci loučíme a těšíme se na zítřejší dobrodružství.

Den třetí, úterý 13. 11. 2018 – Den v Baskicku

A je tu další projektový den, dnes ve znamení poznávacího výletu do "País Vasco", jak je španělsky nazýváno autonomní společenství Baskicko na severu Španělska. Ve čtvrt na osm ráno vycházíme z domu, kde bydlím se svojí partnerkou Raguel a míříme přímo ke škole. Po příchodu všech účastníků dnešního zájezdu vyrážíme pronajatým autobusem s názvem Perdigón do největšího baskického města, Bilbaa.

V Bilbau se po krátké procházce městem vydáváme ke Guggenheimovu muzeu umění. Nejdříve obdivujeme famózní instalace v exteriérech muzea (Štěně od umělce Jeffa Koonsa; štěně je obří pes z macešek). Uvnitř se kocháme pohledy na obrazy těch nejvýznamnějších malířů světa, jako je Picasso, Cézanne, van Gogh, Manet, Monet, Rousseau a dalších. Nejvíce mi líbil obraz La mujer del pelo amarillo od Pabla Picassa. Další výstava byla neméně zajímavá a obsahovala plastiky od Alberta Giacomettiho.

Po návštěvě muzea dostáváme rozchod a vyrážíme na obhlídku města. Z ulice nás k navštívení láká jedno malebné pekařství, kde kupujeme něco na zub nejenom nám, ale i našim učitelům jako drobnou pozornost. Odsud si odnášíme zážitek, který by se vám u nás jen stěží stal. Po našem marném boji v objednávání ve španělštině se nám snaží pomoci celičká fronta. Prodavačky jsou na nás stále milé, i přesto, že jsme je velice zdržely a při odchodu nám dokonce mávají. Tudíž z pekařství všichni odcházíme s úsměvem na tváři.

Z Bilbaa náš autobus nabírá směr na ostrov Gaztelugatxe. Zde nás čeká seznámení s geologií oblasti a ostrý výšlap na vrchol ostrova. Vězte, že na tomto místě se točila scéna ze seriálu Hra o trůny. A to asi proto, že ten výhled odsud stojí opravdu za to. Užíváme si západ slunce. Již skoro za tmy se vydáváme k autobusu, takže opět z kopce domů a pak zase nahoru. U autobusu vypadáme, jako bychom uběhli maraton.

Cesta autobusem je po náročné procházce velmi příjemná a už se těším na moji hostitelku Raguel. Ta mě znovu představuje novým přátelům se kterými hned zažíváme spoustu legrace. Po dlouhém dni se konečně vracíme domů a já jdu spokojeně spát.

Napsala Hanka Sochorová

Den čtvrtý, středa 14. 11. 2018 – Den se sluncem

Naše dobrodružství ve španělském Laredu pokračuje, už v 8:30 jsme nastoupeni před školou, naším cílem je Faro del Caballo.

Před cestou nás ovšem čeká bulharský workshop. Naším úkolem je poskládat puzzle obrazů českých, bulharských, nizozemských a španělských malířů. Poté následuje krátká prezence těchto děl. Nakonec jsme si ještě zatancovali bulharský tanec Rachenitza.

Po workshopu se vydáváme na naši cestu podél laredské pláže, která měří celkem 5 kilometrů. Jakmile dojdeme na konec, vidíme už čekající loď, která nás odváží na druhý břeh města, do města La Santoña.

Cesta k majáku Faro del Caballo po úpatí hory není snadná, je strmá a kamenitá. Počasí je pro nás velice stěžující, je poměrně velké teplo a vlhko. Po hodině náročné cesty se dostáváme ke schodům, které jsou pro některé z nás velice prudké, ale jiní si je užívají.

Jakmile sestupujeme k majáku, spatřujeme průhledné moře a máme pocit, že nám patří svět. U majáku odpočíváme asi půl hodinky a opět se vydáváme na cestu zpět, abychom stihli loď.

Cesta vzhůru není vůbec lehká, ale dvojice Matěj a Matěj se jí hostí velice zdatně. Za stálého žvýkání svačiny se dostávají z konce pelotonu až na první pozice celé výpravy. Žďárští gymnazisté se v kompletním složení naloďují jako první a vyhlížejí dobíhající kamarády.

Po velice příjemné plavbě se vyloďujeme a vydáváme se opět podél pláže na cestu. Ještě před cestou po pláži do města však skáčeme do moře a užíváme si radovánek ve vodě. Počasí nám opravdu přeje a tak i Atlantik v půli listopadu chutná opravdu dobře.

Napsal Matěj Bouček

 

Dnešní den jsme zahajujeme krátkou prezentací našeho španělského učitele Pabla. Týká se poutě do Santiaga de Compostely, kterou Pablo absolvoval už několikrát z různých míst Evropy. Na závěr studenti ve skupinách navrhují, co by si na několikadenní cestu vzali s sebou do batohu, pokud by na podobný výlet chtěli vyrazit. Poté následuje workshop bulharského učitelského týmu, který je zaměřen na malířství, a ve kterém prezentujeme malby a jejich autory. Práce ve skupinách probíhá mnohem rychleji než úvodní den, jazykové bariéry a ostych z prvního dne pomalu opadají. Při prezentaci čeští studenti vyčnívají nejenom jazykovými dovednostmi, ale někteří i svojí výškou.

Vrchol dnešního dne je ale ještě před námi. Vyrážíme bosi po pláži asi 4 km k malému přívozu a ten nás přepraví na malý poloostrov. Zde začíná velice strmá cesta k majáku Faro del Caballo. Někteří méně zdatnější (Češi mají samozřejmě natrénováno) zůstávají, protože si na náročný výstup netroufnou. Trošku nás žene čas, protože poslední přívoz jede zpět v půl páté. Cesta vede naštěstí lesem, protože dnešní den svádí spíše ke koupání než k rychlým výšlapům do kopce. Těsně před cílem sestupujeme 700 strmých schodů k moři a starému nefunkčnímu majáku. Už cestou dolů přemýšlíme, jaký to bude pěkný dupák nahoru a naše očekávání jsou překonána. Některé kamenné schody nám svojí výškou dávají opravdu zabrat, aspoň kdyby nás hřál v žaludku nějaký oběd. Závěrečné metry docházíme už v poklusu, aby nám neujel přívoz. Asi polovina už nás sedí na lodi a španělský kormidelník se asi pokouší o vtip a odráží svoji bárku od mola. My rychlejší máváme chudákům, kteří právě dofuněli a zůstali na břehu. Pak se v něm asi něco hnulo a pro zbytek výpravy se vrátil. Dnešní náročné odpoledne už je u konce, slunce už sice nesvítí, ale někteří svalovci ještě oblékají plavky a vbíhají do moře. Představa další několikakilometrové cesty zpátky do centra není moc lákavá, naštěstí někteří rodiče už mají přistavená vozidla v přístavišti, takže tam naskáčeme a vyrážíme do našich nových domovů na chutnou večeři.

Napsala Mgr. Klára Ptáčková

Den pátý, čtvrtek 15. 11. 2018 – Den s historií

Dnes nás čeká opět náročný den. Brzy ráno mě moje hostitelská rodina veze ke škole do Lareda. Naši španělští kamarádi se musí dnes zúčastnit výuky a na srazu se objevují nové tváře. Jsou to španělští studenti, na které se v projektu nedostalo a aspoň touto cestou se trošku mohou podílet na celé akci.

Přistavený autobus nás veze k naší první zastávce, projíždíme hornatou a geologicky zajímavou krajinou severní Kantábrie. Asi za půl hodiny dorážíme k jeskynnímu komplexu Puente Viesgo. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších lokalit mapujících evropskou prehistorickou kulturu. Zde navštěvujeme jeskyně Las Monedas a El Castillo. Zachovalé nástěnné malby a rozsáhlé krápníkové útvary jsou opravdu úchvatné. Výklad ve španělštině se nám jeví také velice zajímavý a po půl hodině některým dokola opakujícím se slovům rozumíme.

Dalším cílem dnešního dne je malé městečko Santillana del Mar, které se pyšní nádhernými středověkými stavbami a v jehož bezprostřední blízkosti se nachází jeskyně Altamira, kterou samozřejmě na našem putování nemůžeme vynechat. Nástěnné malby z této jeskyně jsme viděli snad stokrát v každé učebnici dějepisu. Jeskyně není v současné době (a už nikdy nebude) přístupná široké veřejnosti a podle výkladu průvodkyně ji může navštívit pouze pět jedinců týdně. My navštěvujeme její věrnou kopii v přilehlém muzeu.

Historické exkurze jsou opravdu náročné a na závěr dnešního jsme odměněni dvouhodinovým rozchodem v poměrně velkém městě Santander, městě, které můžete znát díky nejznámější španělské finanční instituci Banco Santander. Vyřizujeme rychle nákupy, pořizujeme dárky svým blízkým a frčíme zpátky do Lareda.

Napsala Adéla Řádková

Den šestý, pátek 16. 11. 2018 – Den mnoha akcí

Dnešní den začínáme klasicky srazem o půl deváté před školou. Na úvod nás čeká workshop holandských učitelů, ve kterém máme za úkol vytvořit krátký vlog (videoblog) o kulturním dědictví zemí zapojených do projektu. Práce v mezinárodních skupinách jde celkem rychle od ruky, protože se už dobře známe a komunikace nevázne. Poté si jdeme vyzkoušet hru „bollos“, což je jistý druh bowlingu pocházející z Kantábrie. Další aktivitou je „galský fotbal“. Pokud bych měl tuto hru jednoduše popsat, tak je to taková kombinace basketbalu, fotbalu a rugby. Máme dvě smíšená družstva a hrajeme velmi vyrovnaný match, ve kterém o vítězství rozhoduje až poslední branka. Zápas pak končí díky drobnému zranění bulharského hráče. Po krátké pauze následuje výuka tradičních španělských tanců. Zkušenosti z českých tanečních nám velmi pomohly (díky Jirko a Marci), rychle si osvojujeme taneční kroky i zacházení s pro nás neobvyklými dřevěnými tyčemi a všechny přihlížející oslňujeme naším výkonem. Následně se vydáváme do našich domovů na tradiční španělský oběd.

Během volného odpoledne se všichni odebíráme do lékárny, kde si dvě spolužačky nechávají nastřelit piercing jako vzpomínku na Laredo. V místním supermarketu pořizujeme dárky pro naše blízké, většinou se jedná o sladkosti. Někteří z nás se nechávají zlákat nízkou cenou pitíček a kupují v akci sixpack, aby se pak ukázalo, že poměr cena a kvalita odpovídá a mok není příliš lahodný. V podvečer se všichni setkáváme na rozlučkové party, která se nese v duchu tance, pořizování společných fotografií a bohužel i následného loučení. Naši noví kamarádi nám opravdu přirostli k srdci, a tak se poslední minuty neobejdou bez slz. Alespoň si tedy bereme čísla na většinu našich nově nabytých kamarádů a těšíme se na shledání při podzimní konferenci ve Žďáře. Nebo i dříve? Co takhle vyrazit o prázdninách za kamarády do Lareda? Skoro bych zapomněl na výbornou večeři, po které následuje poslední letošní noc v Kantábrii.

Den sedmý, sobota 17. 11. 2018 – Den návratu

Dnes nás čeká opravdu náročný den. Všichni by nejraději zůstali ve Španělsku, ale nedá se nic dělat, musíme se vrátit zpět do Česka. Maraton loučení pokračuje před školou, kam kromě Španělů dorazili i Nizozemci, kteří odlétají později. Poté nás již naše hostitelské rodiny vezou na letiště do Bilbaa. Na letišti si ještě děláme posledních pár fotek, loučíme se naposledy s našimi hostiteli a jdeme se odbavit. Před odbavením velkých kufrů se pan profesor Veselský ujišťuje, zda nám v malých zavazadlech do letadla nezůstává nic, o co bychom při kontrole mohli přijít. Kroutíme svorně hlavami, protože je nám naprosto jasné, co nemá malé zavazadlo obsahovat. Všichni procházíme kontrolou bez zaváhání, pouze Terezka R. musí otevřít kufr a celníci vyhazují do koše značnou část jeho obsahu – sklenici marmelády, tři džusy, šampon a odličovač. Malé nůžtičky kupodivu zůstávají bez povšimnutí. Lety Bilbao – Frankfurt a Frankfurt – Praha probíhají bez sebemenšího zaváhání pilotů. Poslední část cesty absolvujeme vlakem na trase Praha – Žďár, a zde nás na nádraží vyzvedávají naši rodiče.



Týden ve Španělsku byl pro nás všechny nezapomenutelným zážitkem. Mít možnost poznat nádhernou krajinu Kantábrie a Baskicka a jejich úchvatné stavební památky, strávit několik dní v pohostinných španělských rodinách, ochutnat mnoho ze španělské kultury a místních specialit, ověřit si svoje jazykové dovednosti a získat nové zkušenosti s cestováním, najít si nové přátele ze různých koutů Evropy – to je jenom pár bodů, které mě napadají, pokud bych měl zhodnotit tento projekt. Všichni jsme se shodli pro doporučení účasti na tomto projektu našim mladším spolužákům z kvarty.
 

Matěj Doležal