Instagram

Mise v Nizozemsku (aktualizováno)

17. 4. 2019 Mgr. Václav Černík Terezie Blažková Vendula Peňázová Barbora Boučková Lucie Potocká Eliška Kadlecová Barbora Šimková fotografie: Mgr. Václav Černík Mgr. Dana Denková Eliška Kadlecová štítky: Projekty a mezinárodní akce Cestujeme po Evropě 21st Century Skills Exploring Cultural Heritage

Skupina šesti studentek kvarty a dvou učitelů se vydala do Nizozemska na týdenní misi v rámci mezinárodního projektu 21st Century Skills Exploring Cultural Heritage. Přečtěte si o jejich zážitcích!

Den první – neděle 7. dubna 2019

V 6:15 jsme se všechny sešly značně nervózní z dlouhé cesty, která právě měla započnout. Společně s učiteli jsme nasedli na vlak a vyjeli vstříc neznámu. Některé z nás musely celou cestu postávat, protože dobrá fotka je základ. Dojeli jsme do Brna, poseděli v RegioJet koutku a doplnili energii kávou zdarma.

Následovala dvouhodinová cesta autobusem, jehož vybavenost značně přesahovala žďárskou MHD. Při výstupu z autobusu jsme se začaly třepat jak ratlíci, protože nás čekal let, pro někoho první. Po druhém photoshootingu jsme se vrhli na odbavení. Některé z nás vyhodily půlku kufru ze strachu, aby se vůbec dostaly přes bezpečnostní přepážku.

Cesta letadlem byla pro nás nezapomenutelným zážitkem a postaraly jsme se o to, aby byla nezapomenutelná i pro naše spolucestující. Když jsme nastoupili do místního MHD, některým z nás se dostalo vřelého přivítání v podobě pohlavku od plešatého muže středního věku.

Při poslední fázi cesty, která zahrnovala čisté metro s Wi-Fi (opakuji – s Wi-Fi), nás zachvátila panika. Ale už nebylo cesty zpět. Po skamarádění se s tříletým černouškem jsme se mírně uklidnily. Ohlásili naši cílovou stanici Spijkenisse Centrum, kde už čekaly naše partnerky. Některé z nás na ně musely ještě půl hodiny počkat. Poté, co jsme zpracovaly fakt, že tu mají žluté SPZ, jsme se rozloučily se slzami v očích a vydaly se do našich nových rodin.

Vendula Peňázová

Den druhý – pondělí 8. dubna 2019

Škola začala o půl deváté seznámením s programem. Následovaly prezentace o jednotlivých školách a „ice breaking activities“. Tyto aktivity nás vzájemně seznámily a sblížily. Poté jsme měli rozchod a Nizozemci nám ukázali školu. Když pauza skončila, začal první workshop na téma „Holidays“. Rozdělili jsme se do šesti skupinek a každá skupinka musela vymyslet a popsat tři významné národní dny. Když jsme měli hotovo, chodili jsme k ostatním skupinám a vysvětlovali jsme si dané svátky podrobněji.

O přestávce jsme se šli podívat před školu, kde jsme cizince učili slova jako „Řehoř“ nebo „řeřicha“. Opravdu jsme se zabavili, a než jsme si stihli všimnout, byl čas na druhý workshop na téma „Food“. Byli jsme ve stejných skupinkách jako v předchozím workshopu a měli jsme za úkol sepsat kuchařku, kde budou z každé země dva typické recepty. Poté už nastal čas se rozloučit a vyrazit s našimi novými přáteli do města nebo do rodin. Většina z nás si zvolila za cílovou destinaci obchodní centrum, kde jsme se znovu potkali a povídali jsme si, dokud jsme nemuseli jet „domů“.

Terezie Blažková

Den třetí – úterý 9. dubna 2019

Po probuzení jsme se vydali ke škole, kde měla v 8 hodin započít cesta do Amsterdamu. To, že autobus opravdu odjížděl v 8:00, nás lehce vyvedlo z míry. Na cestě nás čekala překážka v podobě dopravní zácpy a za veselé atmosféry jsme do Amsterdamu dorazili v půl jedenácté. Když jsme vylezli z autobusu a poprvé se nadechli, okamžitě jsme poznali, že jsme tady správně. Tento čichový vjem nás doprovázel po celý zbytek výletu.

Rozdělili jsme se do tří skupin a každá skupina měla samostatnou prohlídku města s vlastním průvodcem. Následoval velmi kraťoučký rozchod a pak dlouhé shledávání zpátky dohromady, přičemž se nemálo lidí naprosto ztratilo ve městě. Ale náš orientační smysl nás nikdy nezklamal. Jakmile jsme se všichni živí a zdraví sešli, nasedli jsme do loďky. Trochu jsme šachovali s místním mluvícím rádiem, které nás zřejmě mělo něco naučit. Ale jediné, co jsme si z toho odnesli, byla sluchátka zdarma. Plavba pro nás byla příjemným zážitkem, přičemž loď měla opět Wi-Fi (!!!). Po plavbě byl už čas odjezdu. Po tomto dlouhém zážitku si většina z nás dala v autobuse šlofíka. Jakmile jsme dorazili zpět do Spijkenisse, rozloučili jsme se s ostatními a vyrazili „domů“. Po večeři jsme znaveni cestou padli do postele.

Lucie Potocká

Den čtvrtý – středa 10. dubna 2019

Ráno bylo jako každé jiné, předpověď tvrdila 20 °C, ale realita byla klasicky -20 °C. Skoro všichni jsme se sešli ve škole, kde kupodivu přístupná Wi-Fi není. Proč skoro všichni? Účastnice zájezdu, Barbora Šimková, vyhrála partnerku, která vstává až v ten čas, kdy začíná škola. V půlce prvního workshopu jsme tedy konečně všichni byli na místě.

Dnešek byl pro nás velmi náročný, protože nás čekalo 5 workshopů.

První workshop, řízen profesionálními pracovníky (naši skvělí učitelé), s asi 120 studenty, značně převažoval v kvalitě a organizaci ostatní.

Samozřejmě, že Czech Team zářil i v ostatních workshopech, a musím říci, že druhý se nám obzvláště povedl. Jako jediní jsme stihli nakreslit obrázky, ale bez hodin výtvarné výchovy s panem Brychtou by to nebylo určitě tak vyvedené.

Další workshop byl taktéž velice úspěšný. Česká reprezentantka Lucie Potocká byla první v recitaci bulharského jazykolamu.

Na poslední dva workshopy jsme bohužel opět byli rozděleni do skupin a legendární Czech Team na chvíli zanikl. Půlka skupin dělala úkoly k zamyšlení a druhá půlka šla do místního uměleckého centra. Tam jsme se zúčastnili jedné z následujících aktivit – hodiny tance, bubnování, kreslení nebo módy. I když bychom si povětšinou rády vyměnily skupiny, dbáme na moudro jednoho mladého muže (pana učitele Černíka), že máme vždycky zkoušet nové věci a být rády za naše možnosti. Také bych za nás všechny ráda poděkovala za nový styl focení selfie, který určitě využijeme v Rotterdamu.

Barbora Boučková

Den pátý – čtvrtek 11. dubna 2019

Ráno v osm hodin se vydala první polovina účastníků projektu do Rotterdamu. Byl zde pouze jeden excelentní člen našeho Czech Teamu, kterého jsme bohužel skoro celý den neviděli. Druhá polovina si mohla přispat a ve škole měla být až na desátou. Cestovali jsme metrem, ze kterého si nevychované jedenáctileté děti z Nizozemska udělaly diskotéku.

Naším prvním cílem byla galerie výtvarného umění, která nás ale moc nezaujala. Hned poté jsme měli pauzu na oběd a při ní jsme si slíbily, že už nikdy nebudeme nadávat na obědy v naší školní jídelně, protože jíst každý den sendvič se sýrem a pít vodu nás moc nebaví.

Po cestě na další workshop jsme letmo nakoukli do coffeeshopu a vyrazili směr Digital Playground. Tento workshop nás zaujal mnohem víc, protože jsme si mohli natočit vlastní trailer k filmu. Při natáčení jsme zjistili, že Terezie Blažková může rovnou zavítat na prkna divadla, zazářila totiž ve vítězném traileru. Když byl workshop u konce, vydali jsme se metrem zpátky do Spijkenisse a každý se odebral ke své hostitelské rodině.

Eliška Kadlecová

Den šestý – pátek 12. dubna 2019

První dnešní workshop byl o hudbě a naší kreativitě. Na dětské písničky ze zúčastněných zemí jsme skládali vlastní text o typických vlastnostech dané země. K České republice bylo například pivo, ponožky v sandálech a zase pivo. Nebyl to snadný úkol, ale text „I want some beer“ na melodii písně „Malé kotě“ se školou nesl po celý zbytek dne.

Na dalším workshopu jsme vytvářeli vlastní návrh vlajky Evropské unie. Na vlajku jsme samozřejmě nezapomněli dát rovnost všech, takže vlajky byly jako duha.

Na poslední workshop jsme se přesunuly do obrovské tělocvičny, kde jsme hráli smash-ball (házená, kde se góly musely do brány smečovat), ping-pong a volejbal s velkým skákacím míčem. Všechny jsme se shodly, že rozplácnout se o žíněnku ve snaze odbít skákací míč je prostě nejlepší. Bylo dost očividné, že české studentky jsou na sporty zkrátka lepší než studenti z ostatních států.

Jakmile skončily pohybové aktivity, všechny jsme šly nakupovat do centra, kde jsme utratily většinu svých peněz. Po nákupní horečce jsme se rozešly do svých domovů. Zde jsme ale nezůstaly příliš dlouho, protože v 19:00 nám začínal bowling a zároveň poslední možnost strávit čas s našimi kamarády. Sem ovšem dorazila opět jenom část teamu, protože partnerka, kterou jsem vyhrála, píchla kolo. Po chvíli, kdy jsme se pokoušely jet na jednom kole, jsme to vzdaly a radši zavolaly učitelce, která nás na bowling dovezla.

Po 15 minutách na bowlingu jsme všechny chytly hysterický záchvat, protože nám došlo, že už naše kamarády nikdy neuvidíme. Podařilo se nám rozbrečet všechny naše kamarády, a to i ty, u kterých bychom to nečekaly. Následovalo 30 minut breku, objímání a společné focení. Po této dojemné chvilce jsme zamířili do centra, některé z nás se staly spolucestujícími a zároveň zátěží na kolech našich kamarádů. V centru jsme dostali informaci, ze zmrzlinářství zavírá za tři minuty a rychle jsme se všichni rozběhli pro zmrzlinu. Zde jsme strávili další hodinu a poté nastalo už to konečné rozloučení, které ani jedna z nás nechtěla absolvovat. Po dalších slzách jsme se už rozjely domů a začaly se psychicky připravovat na dlouhou cestu, která nás čekala následující den.

Barbora Šimková

Den sedmý – sobota 13. dubna 2019

Loučení předchozí den nebylo dostatečné, a tak se galantní nizozemští studenti přišli s našimi studentkami rozloučit i ke stanici metra, odkud jsme ráno vyráželi zpět do naší vlasti.

Po cestě na vlakové nádraží jsme stihli ještě rychlou prohlídku centra Rotterdamu. Erasmus Bridge, sochu Erasma Rotterdamského, prodejnu suvenýrů (včetně ponožek), Market Hall, Cube Houses a lodě u námořního muzea jsme stihli oběhnout za necelou hodinu.

Při cestě vlakem z Rotterdamu na Amsterdamské letiště jsme si stihli vyzkoušet i kupé v první třídě, bohužel jen do té doby, než jsme zjistili, že to je právě první třída. Po odbavení zavazadel umožnili zaměstnanci letiště Schiphol některým členům výpravy absolvování osobní bezpečnostní prohlídky, neboť je moderní scanner asi vyhodnotil jako podezřelé. Nástup na palubu i celý let probíhal v poklidu, a když už to vypadalo na hladké přistání, pilot s letadlem řádně praštil o zem. Následoval pohodový autobusový přesun do Brna a jízda do Žďáru přistavenými privátními vozy.

Václav Černík

O projektu 21st Century Skills Exploring Cultural Heritage

Jedná se o dvouletý projekt (2018-2020) financovaný Evropskou komisí v rámci programu Erasmus+ KA2. Během tohoto projektu vycestuje minimálně 18 studentů naší školy do zahraničí. Vždy je budou doprovázet dva vyučující a v rámci mobilit zamíří do španělského Lareda, nizozemského Spijkenisse a bulharského Dobriče. Naším úkolem je taktéž zorganizovat místní konferenci. Její termín je stanoven na začátek října 2019.

Tento projekt je určen pro studenty kvarty a kvinty 2018–2019, tedy pro mladší studenty než jsme v podobných projektech zvyklí. Téma je poměrně široké a podobně jako v projektu Active Reality – Real Activity se zaměříme na ochranu kulturního dědictví. Společným jmenovatelem všech mobilit navíc bude zdokonalování se v dovednostech 21. století.

Doufáme, že tímto našim mladým studentům otevřeme brány do Evropy, a že se rádi zapojí i do projektů, které budou za jejich studia na naší škole následovat. Jsme si jisti, že nabyté zkušenosti zúročí při dalším studiu a nové osobní vazby budou živé i po skončení projektu.